Virtuální realita
Virtuální realita
"Vaneso,pojď mi pomoc s nákupem".Ozvalo se z kuchyně jedné obyčejné domácnosti.Vanesa je obyčejná dívka studující střední školu,gymnázium.Je jí 17 let.Má dva rodiče.Mamku Cindy,žena v domácnosti a otce Jacka ředitele jedné firmy.Pak má ještě tři sourozence.Starší sestru Rebeku.Té je 19.Staršího bratra Alexe.Tomu je 21.A mladší sestru Paulu,kkteré je 12.Vanesa je počítačový maniak.Dostane se do skoro každého systému.Ale jeden ji vrtá hlevu.Jeho název je Joey.Je to systém,kdy člověk překoná svou realitu a dostane se do virtuální reality.Zní to nemožně,ale Vanesa to chce zjistit o co jde.Zrovna teď se snažila nabourat do toho systému a její mamka jí už po třiatřicáté vyrušila."Už jdu mami".odpověděla Vanesa.Vybalovala nákup a našla tam časopis.Jmenoval se "Virtua" Vanesa se zeptala koho je."Mami,koho je tenhle časopis?".
"Jo tenhle,ten je tvůj,myslela jsem,že se ti bude líbit,je to první číslo."odpověděla mamka.
"Hrozně moc ti děkuji.Ale byl hodně drahý ne?"řekla Vanesa.
"No byl,první číslo jsem ti koupila já a ty další si budeš uhrazovat ze svého kapesného."odpověděla jí mamka.
Vanesa otevřela časopis a začetla se do časových anomálií.
"Vaneso,podala bys mi prosímtě ten chleba?Vaneso,Vaneso!"řekla mamka.
"Jo jasně mami,chleba."řekla Vanesa.
"Co si tam vůbec čteš?"zeptala se jí mamka.
"No ty.Časové anomálie."odpověděla Vanesa.
"Aha.Proč nemůžeš být jako ostatní holky.Číst si rady jak zbalit kluka,nijaké recepty na običejové masky a jiné?"řekla mamka.
"Mami na co si tohle budu číst,když je mi to naprd.Stejně jednou zestárnu a budu mít vrásky jako ostatní.Tohle je pojem "Čas" a ten se nedá vyvrátit.Jo a kluky,až nijaký bude,příroda mi napoví jak ho zbalit.Mám rozum a mozek."odpověděla Vanesa.
Vanesa totiž uvažovala jinak než ostatní holky.V době kolem desíti,kdy si ještě její vrstevnice hráli s barbienkami,Vanesa četla knížky o teorii času,časoprostoru,zajímala jí virtuální realita a jiné takové věci.Byla prostě jiná.Rozumově vyspělejší.
"No tak dobře Vanesko.Je to tvoje věc.Mám tě ráda takovou jaká jseš.A teď můžeš jít zpět do svého virtuálního světa."řekla Vanesinina mamka.
Vanesa mamka obejmula a pak šla nahoru do svého pokoje.Tam se snažila nabourat do systému Joey."Ještě jeden krok.Mám to!"jásala Vanesa radostí.
Dostala se systému Joey.Objevili se tam dvě tlačítka 3D efektu.Vstup a odmítnout.Vanesa klikla myší na vstup.Najednou se obrazovka začala pohybovat a Vanesu to vcuclo.Vanesa se objevila v takové "černé tmě".Byla jen ona nasvícena.Nechápala kde je.A pak jí došlo,že je v systému Joey.Pomyslela si:"Dokázala jsem to,je to,ale správně nebo špatně?"
Tuhle otázku si Vanesa kladla a nedokázala na ní odpovědět.Najednou slyšela kroky.Bála se a tak se jen rozhlížela odkud jsou.Zvuk se rozléhal a nedokázalo se určit odkud přichází.Najednou se ze tmy ozvalo.Vítám tě.A přistoupila k ní postava v černém plášti.Byl to velice pohledný muž.A ten Vanesu postavil a řakl: "Víš Vaneso,tenhle program měl být velice utajen.Dělal jsem pro armádu,která chtěla tenhle program jako lapač teroristů.Ten kdo do něj vstoupí nikdy sám nevystoupí."řekl muž v černém plášti.
"Jak znáte mé jméno a to tu budu napořád?"řekla vyděšeně Vanesa
"No vystoupit se tu dá,ale je to namáhavé a ještě se to nikomu nepovedlo.Já jsem Joey.Vynálezce tohoto programu a mě se to ještě taky nepovedlo.Armádě se tenhle nápad potom nelíbil,a aby to nikdo nezjistil,zavřeli mě tu pod nátlakem.Sám jsem tu vlastně musel vstoupit."řekl Joey.
"A kolik ti vlastně je?"zeptala se Vanesa.
"Mě je 23 a abys věděla o tomhle programu se svět dozvěděl díky jednomu vojínovi.Každý den sem mizí minimálně jeden člověk."řekl Joey.
"A co jejich rodina?"zeptala se Vanesa.
"Vstupem do systému Joey,je člověk vymazán ze světa,mysli a vůbec z celé reality."odpověděl Joey.
"A co jeho počítač?Nijak se přece musí dostat ven."řekla Vanesa.
"No ono je to trochu složitější.Jeho počítač mizí do virtuální reality.A když se jeden člověk dostane ven objeví se v časoprostoru a po několika hodinách,i když mu to připadne jako vteřina,se dostane zpět do rality.Aby byl zpět ve "svetě" člověkem a né jenom virtuální vzpomínkou,musí najít místo,kde se severní polokoule mění v jižní.Tam se objeví ohromná bouře a člověk je zase člověkem.Takže to je hodně složité.Dostat se ven je také složité.A najít ten bod,to vše je hrozně složité.Nikomu se ještě nepodařilo dostat se ven ze Joeyho a kdo to zkoušel a nepodařilo se mu to upadl do zapomění.Má,ale nekonečno šancí a může to zkoušet pořád,protože tohle je virtuální svět,ne realita.Ani mě samotnýmu se to ještě nepovedlo.Může to trvat měsíce,roky,ale jak se vrátíš do reality,objeví se ten samý čas,ve který si odešla."
vysvětlil jí Joey.Pak jí chytl za ruku a po tmě zavedl ke dveřím.Otevřel je a tam bylo vše neuvěřitelné.Jako když je ve své oblíbené hře na počítači,ale ve skutečnosti.Joey jí ještě řekl:"Hrej si,vypadá to jako skvělá hra,ale dej si velký pozor.Je tu tolik nástrach.Je tu spousta lidí,kteří se do dystému dostali.S nima si můžeš hrát.Je to skvělé,ale i hodně nebezpečné.Tak si dej pozor."
Vanesa vlezla dovnitř.S úžasem,ale i zárověň strachem v očích si prohlížela z jednoho místa ten virtuální svět.Pak tam vstoupil i Joey.Zavřel dveře,které potom zmizeli a dal Vanese ruku."Vaneso neboj se,já budu pořád s tebou,pokud to chceš.Ostatní chtěli být jen s virtuálním světem.Chceš být se mnou?"řek Joey.
"Já chci být s tebou.Ty si stvořitel a jsi mi sympatický.Chci abys mě nepustil,protože se trochu bojím."řekla Vanesa
"Nemusíš se bát,sem s tebou a vím jaké jsou tu nástrahy.Jen ven se dostat nemohu.Armáda to změnila.Ale teď jsme spolu a prozkoumáme tenhle virtuální svět."řekl Joey a usmál se na Vanesu.
Virtuálí svět je plný her,programů,ale i lidských představ.Jak dobrých,tak i hodně nebezpečných.Vanesa a Joey se objevili v první "fázi."Objevili se ve hře GTA San Andreas.Pouliční gengy a rychlá auta,jsou velice nebezpečná a Vanesa s Joeym si musí dávat bacha.